Jaká byla regulace reklamy okolo silnic dosud?
Proč stát reguluje reklamu u silnic?
Regulace reklamních zařízení v okolí silnic a dálnic prošla v České republice v posledních letech poměrně turbulentními změnami. Novelou zákona o pozemních komunikacích, která nabyla účinnosti 1. září 2012, došlo k výraznému zpřísnění umísťování reklamních zařízení podél dálnic a silnic I. třídy s tím, že během pětiletého přechodného období měla být odstraněna v podstatě všechna (i dříve povolená) reklamní zařízení podél těchto hlavních dopravních tepen.
Jednou z mála výjimek byla reklamní označení provozoven, které se nacházely v silničním ochranném pásmu ve vzdálenosti do 200 metrů od poutače. V praxi se typicky jedná o čerpací stanice, penziony a restaurace, u nichž oslovování řidičů pomocí reklamních poutačů představuje běžnou součást jejich podnikání.
Motivací pro tuto regulaci bylo hlavně zajištění bezpečnosti silničního provozu. I pouze několikavteřinová nepozornost, kdy se řidič věnuje sdělení na reklamním zařízení, totiž může na vysokorychlostních komunikacích znamenat, že vozidlo urazí poměrně velkou vzdálenost, aniž by řidič mohl adekvátně reagovat na vývoj dopravní situace. Nehody takto vzniklé bývají přitom velice závažné.
Kde není možné umisťovat reklamu?
Podél dálnic a silnic I. třídy tedy byla vymezena silniční ochranná pásma, v jejichž rámci mělo dojít k odstranění stávajících reklamních zařízení a současně k zákazu umisťování nových. Po uplynutí pětiletého přechodného období v roce 2017 však značná část majitelů svá zařízení neodstranila. Někteří z nich dokonce po výzvě silničního správního úřadu, aby tak učinili, vynalézavě přesouvali zařízení mezi pozemky různých vlastníků tak, aby úřad musel neustále řízení o jejich odstranění obnovovat.
Tento problém měla vyřešit novela zákona o pozemních komunikacích z roku 2024, která přenesla povinnost odstraňovat nelegálně umístěná reklamní zařízení na vlastníky (případně správce) pozemních komunikací. Vlastník nebo správce pozemní komunikace je na základě této novely povinen reklamní zařízení odstranit a uskladnit. Pokud si jej vlastník nevyzvedne, je vlastník či správce pozemní komunikace oprávněn zařízení zlikvidovat.
Předmětný zákaz reklamních poutačů podržel dokonce i Ústavní soud, který na návrh skupiny senátorů stávající právní úpravu posoudil a ve svém nálezu shledal, že napadená právní úprava sleduje legitimní veřejný zájem, a to zejména tím, že prostřednictvím zajištění bezpečnosti silničního provozu chrání právo na život a zdraví. Tyto právně chráněné zájmy v daném případě převažují nad omezením vlastnického práva a svobody podnikání vlastníků reklamních zařízení.
Jaká budou nová pravidla pro umisťování reklamy okolo silnic?
Vývoj právní úpravy reklamních zařízení však zmíněnými novelami neskončil. Dne 10. 5. 2023 byl přijat zákon č. 152/2023 Sb., kterým se sice primárně mění stavební zákon, současně však přináší i další dílčí změny dalších právních předpisů včetně zákona o pozemních komunikacích.
Z § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích má být touto novelou od 1. 7. 2026 vypuštěna definice souvisle zastavěného území, kterým se v současném znění zákona rozumí primárně takové území, na němž je postaveno pět a více staveb odlišných vlastníků, kterým bylo přiděleno popisné číslo a které jsou evidovány v katastru nemovitostí. Toto relativně technické vymezení, které se zakládá na faktickém stavu zástavby v terénu, má však pro regulaci reklamních zařízení velice zásadní význam. § 30 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích po novele totiž stanovuje, že silničním ochranným pásmem se rozumí prostor mimo zastavěné území. Zjednodušeně řečeno, v úsecích, které naplňují znaky zastavěného území, tedy ochranné pásmo nevzniká, a omezení s ním spojená se tak neuplatní.
Co to znamená pro obce?
Z pohledu obcí spočívá zásadní problém této novely právě v její nenápadnosti a poměrně technickém charakteru. Lze proto tedy očekávat, že si řada obcí zatím plně neuvědomuje její praktické důsledky.
Hranice zastavěného území se vymezují v rámci územního plánu a aktualizují se jeho změnou. Pokud obec územní plán nemá, lze zastavěné území vymezit samostatným opatřením obecné povahy. Proces pořízení či změny územního plánu však může být mimořádně obtížná a zdlouhavá záležitost. Pro zamezení nežádoucích reklamních zařízení je tedy potřeba jednat rychle.
Do budoucna se tak obce nebudou moci pasivně spoléhat na dosavadní zákonnou ochranu, ale naopak bude na nich, aby aktivně využily nástroje územního plánování a vymezily plochy, na nichž bude umisťování reklamních zařízení omezeno či přímo zakázáno.
Co to znamená pro vlastníky reklamních zařízení?
Pozorným vlastníkům reklamních zařízení novela částečně rozvazuje ruce. Při posouzení, kam umístit reklamní záměr již není nutné, aby vlastník posuzoval reálný stav zástavby terénu. Naopak svoji pozornost musí upřít na územní plán obce a jeho připravované změny.
Tento proces může vlastník sám ovlivnit podáním podnětu na změnu územního plánu v obci, která může typicky spočívat v rozšíření zastavěného území i na oblast v okolí silnice či dálnice, kde má vlastník v plánu své reklamní zařízení umístit. Tento podnět může mimo jiné podat občan obce nebo osoba, která má vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemku nebo stavbě na území obce.
Pokud však aktivní obec již iniciovala změnu územního plánu spočívající v omezení zastavěného území nebo v stanovení omezujících podmínek na danou plochu pro reklamní zařízení, je vhodné do řízení zasáhnout pomocí podání připomínek, které může podat kdokoliv. Nelze než doporučit též aktivní účast na veřejném projednání návrhu. Vzhledem ke složitosti postupu při brojení proti změně územního plánu je vhodné se nechat zastoupit právním zástupcem, který se v dané oblasti pohybuje.
Závěr
Jsme zkušenou advokátní kanceláří v oblasti stavebního práva a územního plánování. V případě jakýchkoliv právních dotazů z této oblasti se na nás neváhejte obrátit.
Mohlo by Vás také zajímat.